Nedávno se mi ozvala žena, která na mne získala kontakt díky J.F.Bímovi – www.janbim.cz.
Řekla, že má za sebou velkou, dva roky trvající krizi, a zeptala se, zda bych si chtěla přečíst texty, ve kterých ji popisuje. Protože jsem sama na téma životní krize napsala e-knihu, zaujalo mne to a souhlasila jsem.

(Poznámka: u mne se jednalo spíše o psychospirituální proměnu, která trvala téměř padesát let.)

To, co jsem pak četla, mi vyrazilo dech a rozhodla jsem se začít s ní spolupracovat. V jednom z dalších emailů, které jsme si pak vyměnily, mi nadšeně sdělila, že právě se k ní „náhodou“ dostala kniha Stanislava Grófa, ve které popisuje psychospirituální krizi svou i své manželky. Jejich příznaky byly téměř identické, ale na rozdíl od pana Grófa, který své vize měl díky LSD, byl pod kontrolou dalších vědců a hned měl reflexi, navštěvoval nejrůznější šamany a guruy, k ní vše přicházelo jakoby samo od sebe, „čistou cestou“ a vším si prošla, aniž by tušila, oč jde. A aniž by měla jakékoli zkušenosti s léky, opiáty či alkoholem.

Myslím, že všechny její příběhy, které zde postupně budu zveřejňovat, mohou být důležité pro mnohé z vás. Nejde o fundovaná vědecká pojednání, ale o autentické prožitky ženy, která má z osobních důvodů pseudonym Girena Tobi.
Nabízím malou „ochutnávku“ jednoho z jejich příběhů.

A pokud máte také nějaký neobvyklý zážitek, přesahující rámec běžného vnímání a chcete se o něj podělit s ostatními, napište mi a já jej (s respektem k vaší anonymitě) zveřejním. Třeba tak někomu jinému pomůžete úspěšně projít těžkým obdobím, aniž by musel končit na antidepresivech nebo v psychiatrické léčebně.

Žijeme totiž ve zcela přelomovém období, kdy se mnohým spontánně začíná probouzet spiritualita v podobě depresí, psychóz a neuróz a osoby kompetentní k jejich rozpoznání a pomoci, tedy psychologové, případně psychiatři přestávají ten nápor „postižených“ zvládat. Mnohdy jsou jejich čekací doby neúměrně dlouhé, takže člověku stejně nakonec nezbývá, než celou situací projít sám. A přitom věsměs stačí mít informace a nebát se, že začínám být blázen.

Tyto texty mohou být také přínosné pro nejbližší takto „postižených“ probouzejících se. Mohou jim dát větší nadhled a zbavit je zbytečného strachu. Prostě čím více budeme vědomí, tím méně škod se napáchá.
A současně upozorňuji, zvažujte nejen srdcem, ale také i rozumem, zda se nejedná o psychickou poruchu, kterou není radno podcenit a kterou byste svými silami nebyli prozatím schopni zvládnout. Prostě i tato mince má stále dvě strany.

Na úplný závěr chci ještě dodat tuto svou myšlenku. Čím dál více si ověřuji, že náš duch – spirit, je nadřazen hmotě – tělu. A jsme-li si této skutečnosti vědomi, jsme to my, kdo tělo ovládá a ne naopak. K tomuto přesvědčení mne přivedl Clemens Cuby svou zkušeností s ochrnutím těla po úrazu páteře, kterou popsal v knize Výlet do sousední dimenze, moje vlastní osobní zkušenosti i zkušenosti mé nové přítelkyně.

 

Moje vzácná „ZOO“ část I. 

 

Meditace se silovým zvířetem mne zavedla do vnitřního světa podvědomé reality, kde je usídleno moje archetypální vědomí. V této sféře, kterou jsem vnitřně prožívala ve stavu rozšířeného vědomí, jsem měla možnost setkat se i s dalšími druhy zvířat z říše přírody. Proto název kapitoly Vzácná „ZOO“. Meditace mi nabídla postup, jak se s inventářem vlastní „zoo“ seznámit, setkat, stát se jejich součástí, napojit se na jejich vnímání, vcítit se do nich, poznávat jejich znamenité instinkty a jak společně dosáhnout poznání a pravdy o sobě.

Ojedinělý zážitek se pak stal nejen trvalou součástí mého sebepoznání a vnitřního prožívání, ale také zdrojem neocenitelné pomoci k pochopení a spojení mého vnitřního mikrosvěta s vnějším makrosvětem. Současně mi slouží i k obraně před negativními vlivy, které na mne ze všech stran útočily a požíraly mé Já. Poznání, že osvobozená od inhibice, jsem odvážně čelila strachu, mne povzneslo do další dimenze vnitřní svobody a získala jsem pevnou a instinktivní vazbu k síle zvířete. Vzácní spiritističtí jedinci ze „zoo“ se tak stali jedinečnými, mocnými průvodci v duchovní práci na mé Vyšší životní cestě.  

 

Ležím v relaxační poloze. U hlavy mi hoří svíce. Zavírám oči. Samovolně mi začíná cukat nos a nosní dírky se rozechvějí. Zanedlouho nastávají záškuby nad horním rtem a ještě později se mimické obličejové svaly rozehrávají do pitoreskní grimasy. Kdybych byla mim, jistě bych v tomto oboru předčila slavné kumpány a cirkusové klauny. Přijímám situaci jaká je. Pokorně čekám, jestli to přejde. Bohužel, naopak. Začínají se dít dost zvláštní proměny. Můj nos, se totiž k mému překvapení proměňuje v zobák. Ano, ptačí zobák! Jsem zcela konsternována.

Narůstá pomalu, tak nějak obezřetně, nejspíš abych se moc nevyděsila, ač se mi chce hrůzou sténat. Nejraději bych vykřikla od plic: „Šiiit a dopááároma, co je tohle? Já o nic nežádám, já nic nechci!“ Do očí se mi vlévají slzy a prosím: „Já už bych opravdu ráda klid, už nemůžu, nejsem tak silná, abych tohle všechno unesla, prosím…klid…nic víc nežádám…kdy už bude všemu konec…co to všechno má znamenat? Pomozte mi prosím někdo, prosím… jsem naprosto zmatená a nechci v tom být sama. Óm…“

Silně oroduji, ale zcela do ztracena, vím to. V poslední době jsem takto prosila mnohokrát. Zcela nevyslyšena jsem musela přejít přes všechny překážky. Sice posílení s každou překážkou přišlo, ale mnohdy jsem pochybovala, jestli je to vše zapotřebí.

V bezmocnosti mi zobák roste a roste, a už vidím i cítím, že se mi pod nosem, který už vlastně ani nemám, dělají černé díry. „Jaj, to vypadá dokonce na dravce“, pomyslím si. Identifikuji orlí zobák. A přemítám dál. „Ano. Zcela jistě a neomylně je to orlí zobák jako vyšitý. Jen s tím rozdílem, že je to nyní skutečně můj frňák. No, pořád lepší než jelito místo nosu jako v té pohádce o princezně,“ snažím se dětinsky o rozptýlení. V tom mi naskočí obrázek s otázkou, že až najdu toho statečného jedince, který o mne bude stát a bude mne chtít políbit, tak jak to uděláme? Tahle hloupá představa mne docela pobaví a hned je mi lépe.

Tyhle asociace mám moc ráda. Nejlepší lék je využívat svou kreativní představivost a v dramaticky vyhrocených situacích zapojit fantazii i dramatiku. To se pak pěkně absorbuje a transformuje do komična. Je to zcela ideální praxe jak bez úhony vyzrát nad kteroukoliv takříkajíc, neřešitelnou situací. Takže to shrnu do obrázku. Cvak. Ležím doma ve své posteli a místo nosu mám orlí zobák. Supříčkový stav. Přímo ideální. Erotika sama. Co víc si přát. Jsem zkrátka šťastná bytost s orlím zobákem.

Pro jistotu zkouším pránajámu, jógickou kontrolu dechu. Dýchám pravou nosní dírkou, tedy slunečním dechem (Pingala). Pak levou, měsíční dech (Ida) i oběma (Sushumna). Opravdu mne uklidňuje, že i se zobákem mohu dýchat. I tuhle zkoušku tedy přežiju! Fantastické utvrzení, ze kterého mám opravdovou radost. Přežiju! Opět jsem šťastná! Přeji si na dobrou noc jen skromné přání. Prosila bych Božstvo, abych dostala alespoň jeden den úlevu od překvapení. Prosím jeden den volna. Takovou malou dovolenou, prosím. Díky za vyslyšení a dobrou…

(Orlí zobák mi dal dobrou lekci v uvědomění, věnovat pozornost řeči. I jak ovlivňuji ostatní. Jedná se o to, co říkám, a v jakém tónu hlasu. Víc kontrolovat, co říkám, jak mnoho a kdy.)

O týden později. Opět uléhám k spánku. Čtu si před spaním a u mé hlavy opět hoří svíčka. Nasliním si ukazováček a palec současně, a vlhkými konečky prstů zhasínám plamen. Začíná stejný postup jako před týdnem, kdy mi rostl zobák. Jsem opět překvapená, ale už ne tak moc. Vše se odehrává rychleji a brzy se dostávám tam, kde jsem minule skončila, u černých dírek pod zobákem. A abych se náhodou nenudila, tentokrát to pokračuje.

Na řadě je můj zrak. Oči se mi zvětšují a barví do hněda. Mentálně si přesídlím do hlavy opeřence a vidím jeho zrakem. Sedím vysoko na skalní plotně a sleduji nádhernou přírodní scenerii velehor. Jsem obdařena novým zrakem. Mám nové oči. Prostě nové bulvy a víčka, ptačí kukadla, kterýma se ve svém změněném stavu nedívám jako očima tělesnýma, ale těmito mystickýma. Doslova si vychutnávám nejen ostrý pohled do dálky, ale i nadhled z výšky. Tento nadhled jsem si vypěstovala při horolezení, ale nyní je nově obohacen o širší spektrum prostorového vidění. Určitě je to symbol nového duchovního rozměru, životního úhlu pohledu na svět a realitu. Musím přijmout nový pohled na výzvy v mém životě. Moc se z tohoto poznatku a obohacujícího experimentu těším. S tímto pocitem slastně usínám. Děkuji Božstvo,…dnes jste na mne bylo milé…

(Orlí pohled pomáhá naučit se vracet o krok zpátky a umět nahlédnout s odstupem na větší obraz. Musím otevřít mysl a srdce abych opustila vše staré. Orel mě učí vyletět tak vysoko, kam až mne může vynést hravost srdce. Dává mi odvahu, abych se vzdala omezené perspektivy, opustila své pohodlí, zažité vzorce myšlení, abych přeletěla do většího světa, měla dostatek odvahy vstoupit do neznámých končin. Mohla vidět skryté duchovní pravdy, vnímala duchovní aspekt světa, měla schopnost vidět celistvost – komplexní obraz.)

O zase o týden později. Božstvo mne tentokrát nešetřilo, něco tak šíleného jsem opravdu ještě nezažila. Póry pleti se mi začínají zvětšovat. Cítím velmi nepříjemnou fyzickou bolest. Nijak silnou nejspíš. Předpokládám totiž, že můj práh bolesti po těchto měsících strastí a šílených prožitků, které přicházejí a stále běží jako na pokladním páse v supermarketu, se posunul hlouběji. Čím jemnohmotné tělo nabývá na citlivosti, tím pronikavější bolest nastává. Vše je silnější a hlubší.

Nynější fyzická bolest spočívá v otevírání každého póru mé pokožky. Pomalá bolest proplouvá celým obličejem, jako když špendlík píchá do každého otvoru a otevírá v něm dírku. Čím víc se dírka prohlubuje, tím víc se rozevírá do šířky a tím víc narůstá fyzická bolest. Obličej ztrácí svou přirozenou barvu a začíná šednout. Svůj vlastní obličej vidím jako hliníkový cedník. Bodavá bolest narůstá. V jednu chvíli opět začnu láteřit do prázdna. Ráda bych, aby tahle scéna skončila a začala jiná. Mé přání však není vyslyšeno.

Nepříjemný pocit se zvětšuje a mé obavy rostou. V jednom okamžiku mi projede bolest celým tělem a pronikne do cév. Prostupuje do dutin per. Vidím a nejbolestivěji cítím, jak každé pero má dutou osu. Část stébla, které vyrůstá z kůže, se stává brkem, který má válcovitý tvar a je průsvitný. Sleduji, jak uvnitř dozrává a vzniká brková duše. V této fázi je růst peří dokončen a bolest ustupuje.

Každé nové brko bylo pociťováno a vykoupeno fyzickou bolestí. Celý tento proces narůstajícího peří, který jsem sledovala jako ve zpomaleném filmu, mi připadal neskutečně dlouhý a doslova šílený. Byla jsem k smrti vyděšená. Konečný výsledek mého obličeje mi připomene povídku Proměna od France Kafky, která začíná probuzením hlavní postavy Řehoře Samsy a jeho zjištěním, že se proměnil v obří hmyz. Pomyslím si: „Co když dopadnu podobně a ráno to peří bude stále na mém obličeji? Co si počnu pak?“.

Z této obavy mne vytrhává vzdušný živel. Líbezný vánek mi pročechrá peří a v podobě něžného pohlazení přináší obrovské odlehčení a nevýslovnou úlevu. Je to opravdu nesmírně osvobozující cítit, jak si vánek pohrává s mým čerstvě narostlým peřím. Novou ochranou mé pokožky. Celou strastiplnou situaci už bez zábran přijímám jako novou absurdní zkušenost.

Jen ještě mi šibalství mně vlastní nedá, abych si s tím vším trochu nepohrála. Ihned mi naskakuje představa – co by na to řekly dámy v kosmetických salonech? A už vidím odehrávající se scénku. Přicházím na kosmetiku. Ve dveřích hlásím: „Dobrý den! Dnes mi prosím peří načechrejte opravdu nějak originálně. Chci vypadat opravdu nevšedně.“ Pohrávám si s myšlenkami, na které napojuji další a další nonsensy. S úsměvem na tváři, s peřím na obličeji se nořím do klidného spánku a doufám, že zobákem nenatrhnu povlečení nebo nepropíchnu matraci. Zítra zavolám Karlíkovi C. Jungovi, co si o tom myslí…

(Silnou stránkou orla je nezávislost a síla. Od orla se učím, že život vypadá jinak z pohledu seshora, z oblohy. Mentální a emocionální proměna v orla je občas pro růst a poučení nezbytná. Orel žádá uvědomit si, že země není náš jediný domov a zároveň nás ponouká vzlétnout do naší skutečné vlasti – do světa duchovna. Všichni, kdo mají orla jako své silové zvíře, se mají naučit umění trpělivosti ve všech oblastech svého života.)

Pokračování příště…

[content id=1296][/content]