V poslední době mívám  docela často nejrůznější vize. Ta poslední, o kterou se chci podělit, byla o volbě prezidenta.

Na samém začátku byla rodina – matka, otec a spousta dětí. Musím zdůraznit, že oba rodiče byli silně ateističtí, odmítali duchovnost religiózní i spirituální. Prostě jejich základní hodnoty byly pouze v rovině materiální.

Tato rodina vlastní velkou rodinnou firmu, která je všechny živí. Otec je starý a tak vedení firmy už před časem předal jednomu ze synů s tím, že je to jen na pět let a po uplynutí této lhůty získá šanci někdo jiný. Kdo se jím stane, to bude záležet na volbě ostatních rodinných příslušníků.

Když čas nazraje, chvilku se to v rodině mele, protože zájemců, kteří chtějí stát v čele firmy je více, ale nakonec zůstanou kandidáti dva. První, říkejme mu třeba Franta, je ten, co doteď firmu vedl, takže rodina už ví, jak to dělal.

Ten druhý, také mu dáme jméno – třeba Ronald, ten byl dlouho pryč a tak rodina moc neví, co se v něm skrývá. Ale na rozdíl od Franty je slušný, má moderní názory, je mladší a též má lepší zdraví.

Rodina se rozdělí na tři části, ta první  chce Frantu, druhá část je pro Ronalda. Třetí, která se rozhodování neúčastní, je také rozdělena na dvě části.  Jedna část na volbu kašle, protože je firma zajímá jen do té míry, že mají své jisté a je jim jedno, kdo v čele stojí. Ta druhá, která má pocit, že na její slova stejně nikdo nedá, stojí rezignovaně mimo.

Nakonec vyhraje Franta, dostane větší podporu, protože větší část rodiny se bojí nového a neznámého, které pro ni představuje Ronald.

Jenže celá rodina se včetně firmy začne pomalu ale jistě rozpadat. Při té volbě totiž vygradovalo to, co se už delší dobu v rodině odehrávalo, ale do té doby to nebylo tolik vidět. Všichni totiž zapomněli na to nejpodstatnější –  na vzájemnou úctu a respekt. Na snahu a ochotu domluvit se. Na to, že jen dohromady a společně tvoří nejen rodinu, ale současně i firmu. A že každý jeden z nich je pro ni důležitý, každý něčím přispíval a díky němu byla rodina rodinou, firma firmou.

No, oni vlastně nezapomněli, celá rodina byla vychovávána v přesvědčení, že firma a její majetek stojí nade vším, protože to byla firma, kdo je doposud živila.

A došlo mi, že i my jsme zapomněli. Místo, abychom v druhých lidech hledali to nejlepší, zaměřili jsme se na to nejhorší. Místo, abychom vždy volili větší dobro, sklouzli jsme jsme k volbě zla s odůvodněním, že přece volíme to menší… A to vše proto, že jsme se odpojili od svých kořenů, od rodičů – a nyní nemám na mysli rodiče biologické, mám na mysli rodiče úplně jiné.

Zapomněli jsme na principy etiky, úcty a hlavně pokory…  My, naši představitelé, všichni, kdo dnes slaví vítězství, ale i ti, co jsou zklamaní. Mnozí dokonce mají chuť utíkat z této naší rodinné firmy s nadějí, že jiná rodina, jiná firma bude lepší.

Většina nabyla dojmu, že prezident je bůh. A zapomněli na Boha skutečného. Na víru, lásku a naději, na to, že stále je zde kolem nás a v nás. Nechceme vidět, nechceme cítit… Nevěříme, že existuje síla mnohem mocnější než nejmocnější prezident – protože i ten Jemu bude jednou skládat účty. A i ten se jednou muset sklonit před Jeho rozhodnutím.

Moje víra je silná a tak čím dál více věřím, že lidé se začnou konečně probírat a rozvzpomínat.

A čím rychleji to začneme všichni dělat, tím rychleji naše firma a rodina zase začne fungovat a prosperovat. A také věřím, že jednou přijde doba, kdy už volit nebudeme muset, protože se dokážeme rozhodnout a dohodnout, budeme vědět, jaké jsou naše dary, budeme je žít a budeme si je vzájemně s úctou a láskou předávat. Jedno zda jako úředník, zemědělec, lékař, zedník, spisovatel nebo uklízečka. Sice to je ještě dlouhá cesta, ale stále je třeba znát směr. A ten neustále vědomě držet.

Věřím také, že zase začneme být dobrými rodiči svým dětem… ne takovými, o jakých píšu na začátku svého zamyšlení, ale že se staneme vědomými rodiči. Že zase začneme hledat větší dobro v sobě i v druhých a budeme ho žít. Třeba i proto, že budeme vědět, že tímto konáním i naše děti získají šanci žít jednou v lepším světě, v lepší rodině…

Kde peníze, majetek a moc nebude to nejdůležitější, ale bude to slušnost, poctivost, úcta a hlavně láska člověka k člověku, která  bude úplně nade vším.

[content id=1296][/content]

Komentáře

Nejnovější příspěvky

Jsem vypravěčka a vyprávím příběhy, které mi diktuje sám život. Jsou v nich aspekty jak vnější - viditelné, tak i ty skryté, které jsem se naučila vnímat. A také jsem průvodkyní temnými údolími i nebeskými výšinami lidské sexuality. Můj příběh najdete zde>>

Zaujal vás můj článek? Chcete vědět více, například co nabízím?

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This