Život je jako bonboniéra“ říkala svému synovi paní Gumpová ve známém filmu, „nikdy nevíš, co ochutnáš.“ Jenže už neřekla, že ta bonboniéra může mít prošlou lhůtu a bonbóny mohou být tak zkažené, že se vám z nich udělá blbě.

A i když forestova bonboniéra byla také prošlá, díky svému IQ vždy jen prohlásil: „Tak jo!“ a více své problémy neřešil. Prostě šel a udělal, co se po něm chtělo. A vždy byl nakonec vítěz.

 Průšvih však je, když přemýšlíte, rozhlížíte se a vidíte, že jiné děti mají bonbóny dobré, a zle je jenom vám. Získáte totiž přesvědčení, že to není bonbóny, ale vámi. Že to vy jste nějak pokažení, špatní.

 

Protože jinak by jste přece měli bonbón v podobě laskavé a milující mámy, která vám vše vysvětlí a nenechá vás trápit se. A ne ženu, které začnete dělat matku, sotva jste schopni převlíct peřiny, nebo uvařit polívku.

 

A mnoho jiných, nedobrých bonbónů, po kterých vám je tak zle, že už v deseti letech přemýšlíte o sebevraždě.

 

V osmnácti dostanete bonbón v podobě malého dítěte a ve 21 letech bonbón tak hnusný, tak odporný, že se o tu sebevraždu nakonec pokusíte. A jeho důsledky žijete roky a roky.

 

Zkoušíte se změnit, nebýt ta hodná holčička, která bez reptání polyká bonbóny, protože si myslí, že ji pak budou mít druzí rádi. Zkoušíte je odmítat, zkoušíte vše, co vás napadne. Ale marně. Vaše bonboniéra má prostě po záruční lhůtě a vy ji musíte sníst úplně celou.

 

Jen zázrakem neumřete.

 

A pak přijde chvíle, kdy je bonboniéra prázdná. Kdy už v ní není ani jediný bonbón. Jenže místo radosti vy náhle nevíte, co dál? Už jste si zvykli, že bonbóny vašeho života byly zkažené.

 

Ale rozhodnete se, že to ještě zkusíte a pořídíte si bonboniéru novou. Jako ten Forest si prostě řeknete: „Tak jo!“ A uděláte to. A ejhle, první bonbón se zdá být dobrý, protože vám po něm poprvé není špatně.

 

Co to? Jak to? Divíte se, protože je to pro vás něco naprosto neznámého. Chvíli vás to baví, ale protože jste celý život žili v něčem negativním, najednou jste nějací nesví. A pro jistotu si svou vlastní vůlí vytvoříte aspoň trochu blbý pocit, abyste zase cítili to, co tak dobře znáte…to, když je člověku zle.

 

Zdá se vám, že to není možné, že přeháním. Věřte že ani trochu. Můj život byla taková hooodně zkažená bonboniéra. A o těch nejzkaženějších bonbónech jsem začala psát, až z toho vznikla ekniha. To psaní mi pomáhalo zvládnout chvíle, které byly podobné, jako když Foresta něco kouslo do zadku, ale on dál běhal a tahal kamarády z hořícího lesa.

 

A ještě něco vám prozradím. Všechny mé zkažené bonbóny mne přece jen něčemu naučily. Třeba tomu, že jednou dojdou a bonboniéra s prošlou lhůtou je náhle prázdná. Jen to člověk prostě nesmí vzdát. A také mne naučily, že někdy stačí říci: „Tak jo.“ A jít a udělat to.

Pokud vás zajímá, jak vypadala nejen moje bonboniéra s prošlou záruční lhůtou, ale i bonboniéra nová, klikněte na odkaz a objednejte si mou eknihu Všechny odstíny temnoty, aneb příběh o návratu do světla. 

Komentáře

Jsem vypravěčka a vyprávím příběhy, které mi diktuje sám život. Jsou v nich aspekty jak vnější - viditelné, tak i ty skryté, které jsem se naučila vnímat. A také jsem průvodkyní temnými údolími i nebeskými výšinami lidské sexuality. Můj příběh najdete zde>>

Share This