Současné aktuální dění kolem zvířat v cirkusech mne inspirovalo k napsání dalšího fiktivního příběhu. Sice je smyšlený, ale použila jsem v něm argumenty pro a proti z FB debat, které jsem četla, nebo kterých jsem se sama účastnila. 

„Karle, náš František dostal ve školce lístek do cirkusu, který k nám včera přijel“, oznámila Marie svému muži a dodala „co s tím uděláme?“

Tátovi zajiskřilo v očích a okamžitě zareagoval: „Co by, samozřejmě půjdeme! Pěkně celá rodina. Zvlášť, když je to zadarmo“, dodal ještě rezolutně aniž by nad slovy manželky příliš přemýšlel.

„Víš, ale zadarmo to mají jen děti“, pokračovala opatrně Marie, „rodiče si lístky musí zaplatit,“ dodala s podtónem otázky v hlase vědoma si spořivosti svého muže.

Ten se krátce zarazil, opravdu byl hodně lakomý a pro korunu by si nechal koleno vrtat, ale pak v něm převážila vzpomínka z dětství. Vybavila se mu doba, kdy on sám byl ve věku svého syna a byl se svou matkou v cirkuse. Jenom s mámou, otec byl totiž ještě lakomější než on nyní, takže raději seděl v hospodě a peníze za lístek prolil hrdlem.

Také si vzpomněl, jaký kravál dělal, že lístky jsou příliš drahé, tehdy je totiž zdarma ve školkách nerozdávali. Ale maminka tátu ukecala, „přece náš Karlík musí vidět kulturu… přece nechceš aby z něj vyrostl nějaký omezenec“.
To rozhodlo!

A rozhodlo to i nyní. „Máňo, kup lístky a půjdeme pěkně celá rodina! Přece si nenecháme ujít tak úžasný kulturní zážitek.“

Když nastal den D a všichni tři se usadili v zaplněném hledišti šapitó, s Františkem pěkně mezi sebou, začal se usmívat. Jeho vzpomínky z dětství na stejnou chvíli byly úžasné, nikdy nic tak báječného před tím ani potom neviděl, a celý život na ten zážitek vzpomínal.

Hlavně když hnal krávy na pastvu, nebo když jim vozil krmení. To si nikdy neodpustil do některého z těch hloupých zvířat kopnout, nebo je píchnout vidlemi. Byly tak pitomé, na rozdíl od těch úžasných exotických zvířat, které v cirkuse uměly tolik úžasných věcí.

Významně mrknul na Františka, který s očima na vrch hlavy sledoval tu blýskavou nádheru kolem sebe. A začal se úplně dmout pýchou nad sebou samým, jaký je úžasný a dokonalý táta. Je tady se svým synem a umožňuje mu zažít takovou nádheru. Pyšně se rozhlížel kolem sebe, zda to všichni sousedi vidí také.

Ale i oni byli zaujati svými myšlenkami a ambicemi. Skláněli se ke svým ratolestem, šustili balíčky s bonbóny a těšili se až vše začne.

A začalo…Všichni nadšením tleskali a smáli se opicím, které dělaly neuvěřitelné kousky…v lidském oblečení popíjely pivo a kouřily cigarety a lidé se mohli smíchy potrhat, protože jim připomínaly je samotné…

Když však přijel medvěd na motorce, spadla každému brada a v duchu obdivovali práci drezéra. Medvěd zpočátku totiž trochu protestoval, ale on věděl jak na něj. Měl to prostě v malíčku a medvěda rychle přešla chuť na protesty a do konce představení už šlapal jako hodinky. Na své motorce odjížděl pryč za velmi hlasitého potlesku.

Tatínek po očku pozoroval synka, který tu zábavu úplně hltal.  Načež bleskl okem po mamince, která se tvářila nějak podivně, což ho na chvíli zarazilo, ale pak si řekl, že ji asi trápí nějaké ženské problémy a znovu se zaměřil na syna. Ten pohled v něm plnil jeho díry v duši a on se v tu chvíli cítil být tím nejlepším otcem pod sluncem.

To však ještě netušil, co přijde na konec. Do arény, kterou během přestávky ohraničili mřížemi, vběhlo několik lvů. A co ti předváděli za kousky, nad tím se všem tajil dech a ježili chlupy po těle. I samotnému tatínkovi. Tak toto ještě neviděl ani on!

Zaujetím málem zapomínal dýchat, stejně tak jeho syn. Oba se v tom okamžiku cítili být skutečnými pány tvorstva, protože byli součástí tohoto okamžiku, který pro ně byl důkazem lidské velikosti, neomezenosti, umu a odvahy.

Když však všichni lvi svorně za práskaní biče začali skákat přes planoucí kruhy, měl chuť vstát a začít křičet bravo! A tak si to vynahradil aspoň na samém konci, tleskal a tleskal, a společně s ním všichni návštěvníci.

Ale ten úplně nejúžasnější zážitek a naprostý vrchol celého večera zažil, když ho venku František chytil za ruku a stejně rozzářeným zrakem, jako měl on sám, prohlásil: „Tatínku, já už vím čím budu, až budu velký. Budu krotitelem lvů!“

Komentáře

Nejnovější příspěvky

Jsem vypravěčka a vyprávím příběhy, které mi diktuje sám život. Jsou v nich aspekty jak vnější - viditelné, tak i ty skryté, které jsem se naučila vnímat. A také jsem průvodkyní temnými údolími i nebeskými výšinami lidské sexuality. Můj příběh najdete zde>>

Share This