Stav naší planety se neustále zhoršuje. Vědci přestali varovat, ale už zcela nepokrytě vydali prohlášení, že stojíme před ekologickou katastrofou. K jejímu odvrácení nám zbývá pouhých 12 let. 

V souvislosti s tím se nám dějí, a čím dál více budou dít situace, které nás zasáhnou tak hluboko, že se dotknou přímo naší podstaty, naší duše, která je ve spojení se srdcem.

Nevyhýbám se jim, nedělám, že neexistují, ale stavím se k nim čelem. Bylo to třeba mé setkání s tygrem, který zoufale řval v kleci vystavené žhnoucímu slunci. Bylo mi, jako bych v té kleci byla zavřená já sama. Ta hluboká bolest byla tak hrozná, že jsem musela začít jednat. Jinak bych sama před sebou neobstála. A jednám dodnes, podílím se na úplném zrušení zvířat v cirkusech.

Byla jsem účastna příběhu, kdy hrozba vykácení lesa, odbagrování kusu kopce a postavení supermarketu přinutila lidi spojit se, domluvit a začít konat, takže supermarket nebude. A z městského zastupitelstva zmizeli i ti, co jen využívali svého postavení ke korupci.

Muž, který se choval jako darebák a topil se v penězích díky svému nekalému chování, nakonec skončil v kriminále. Tam mu naštěstí došlo, že má jedinou šanci, jak dál žít, ale hlavně jak obstát sám před sebou. Takže když ho pustili na svobodu, zcela změnil žebříček hodnot, a dnes žije skromně a pracuje v domově důchodců.

Nedávno jsem uklidila binec, který po sobě v lesním remízku zanechal bezdomovec. Mohla jsem být naštvaná, křičet, ukazovat prstem, ale bylo pro mne snazší jít a ten bordel uklidit. Pocit, který jsem pak získala, byl zcela jiný, než zloba a vztek…

Takových příběhů jsou mraky.

Setkání se skutečnou realitou se nám děje a bude dít proto, abychom se konečně probudili. A abychom začali jednat, ne se jen vztekali a nadávali na druhé. Nebo naopak strkali hlavu do písku a dělali, že nás se to netýká, protože my už jsme jinde. A přitom se dál podíleli na devastaci planety třeba tím, že létáme kolem celé zeměkoule, protože nás to prostě baví a máme na to.

A o to tady jde. O to, abychom začali žít v souladu se svou podstatou, která je však propojena s celkem, tedy i s naší planetou. Ale nejdříve ji musíme objevit a otevřít se jí. Nebát se projít tou velikou bolestí, kterou toto probuzení provází a začít konat. Protože pak přijde úleva a vědomí, že jedině takto je to správné a nic a nikdo nás už nepřesvědčí o opaku.

Jen takto můžeme něco změnit a něčeho dosáhnout. A i když se zdánlivě jedná jen o naši osobní realitu, je třeba mít stále na mysli, že všichni jsme trvale propojeni s realitou kolektivní.