Tři bratři se rozhodnou, že se vydají do světa, aby poznali, jak to v něm chodí. Jdou a jdou, až dorazí k ceduli, na které je nápis Peklo.

Ten nejstarší řekne: „Já nechci do pekla, já se chci podívat do nebe.“

Prostřední se rozhlédne a řekne: „Jenže žádná cedule s názvem Nebe tu není, takže nám asi nezbude nic jiného, než se podívat, jak to v tom Pekle vypadá. A pak se uvidí.“

Nejmladší bratr neřekne nic, jen vykročí směrem, kterým ukazuje šipka. Ostatní bratři se k němu nakonec přidají.

Dojdou k obrovským vratům, kde znovu čtou nápis Peklo. Nejstarší všechny předběhne, protože je zvyklý být všude první a popadne za kliku vrat.

„Auuu“, vykřikne vzápětí, „ta klika pálí jako čert! Tak na to já se mohu vykašlat. Nikam nejdu! Raději se poohlédnu, zda tu někde nenajdu Nebe.“ A otočí se a je fuč.

Prostřední chvíli přemýšlí, pak vezme cíp svého kabátu a opatrně skrze něj vezme za kliku vrat. Ty se prudce otevřou.
Vstoupí dovnitř, v závěsu za ním nejmladší bratr.

„Fůůůůj, tady je tak strašný smrad! A to horko je přímo nesnesitelné! Brácha měl pravdu, jdu se raději podívat po Nebi,“ prohlásí rezolutně, načež se otočí a zmizí skrze pootevřená vrata.

Nejmladší bratr však zůstane, je od starších bratrů zvyklý na ledasco, takže se hned tak něčeho nezalekne. „Pravda, je tu strašný smrad a vedro, ale co, když už jsem tady, tak to tu prozkoumám.“

A jde a rozhlíží se. Ten pohled tedy nic moc. V kotlích, pod kterými hoří oheň, vaří a bublá vřelá voda. Sem tam vyprskne až k němu a spálí ho. Začne být opatrnější a dává si pozor.

Čím dále postupuje, tím více zjišťuje, že ten smrad už není tak hrozný, a ani ten žár už tolik nepálí. Projde kolem nejrůznějších kotlů, a vidí, jak se každém z nich vaří jiný hřích. Postupně je všechny poznává a zapamatovává si, jak vypadají. To aby se jich uměl vyvarovat, aby on sám jednou v takovém kotli neskončil.

Jde a jde, a přemýšlí a učí se.

Až se náhle ocitne před dalšími vraty. Peklo je u konce a tudy se vychází ven. Vezme za kliku a stiskne.

Když se vrata otevřou, oněmí úžasem nad krásou, kterou uvidí. Za nimi se totiž nachází Nebe! A okamžitě pochopí, že cesta do Nebe, vede skrze poznání Pekla.

Když se pak znovu sejde s bratry, naslouchá jejich zkušenostem. Nejstarší, protože se stydí, si začne vymýšlet, že se do Nebe dostal a jak to tam vypadalo. Ale vlastně neví vůbec nic.

Prostřední, který do Pekla jen nakoukl, začne vyprávět, jak je to tam strašné, a jak je rád, že odtud utekl, protože ve srovnání s tím co viděl, je nebe všude. Ale v podstatě také nic neví.

Když bratři domluví, tázavě a dost pohrdavě se podívají na nejmladšího bratra. Je z té cesty Peklem umolousaný a části šatů má ohořelé. Čekají co řekne.

Ale on mlčí. Protože on jediný z nich skutečně ví.

 

 

Komentáře

Nejnovější příspěvky

Jsem vypravěčka a vyprávím příběhy, které mi diktuje sám život. Jsou v nich aspekty jak vnější - viditelné, tak i ty skryté, které jsem se naučila vnímat. A také jsem průvodkyní temnými údolími i nebeskými výšinami lidské sexuality. Můj příběh najdete zde>>

Share This