Před časem se tři bratři vydali prozkoumat, jak funguje svět. Když došli k Peklu, každý se zachoval jinak. Dnes vám chci vyprávět, jak získané poznání zužitkovali ve svém životě.

Ten nejstarší, ten, co musel být všude první, ale do Pekla se nepodíval, aby se více nespálil a raději šířil lži o tom, jak to vypadá v Nebi, tak z něj se stal velmi úspěšný politik.

Prostřední, který byl hodně chytrý, a do Pekla nakoukl, tak z toho se stal nesmírně bohatý podnikatel.

Nu, a ten nejmladší, ten, co si skutečně prošel Peklem skrz na skrz, aby se na jeho konci dostal do Nebe, ten o svých zkušenostech začal psát. A napsal knihu jak Peklo doopravdy vypadá. Jenže lidi ji moc nečetli, zdála se jim příliš děsivá, takže neměli šanci zjistit konečnou pointu.

Naši tři bratři se po letech setkali, a vyprávěli si o svých úspěších.

Začal nejstarší, jak jinak, když všude musel být první. „Nejdůležitější ze všeho je moc“, prohlásil, „když máš moc, ovládáš úplně všechno a všechny. Lidem stačí, když jim řekneš, co chtějí slyšet, a máš je. Vždycky se pak dá svést na někoho jiného, proč se tvé sliby neuskutečnily. Lidi jsou v podstatě hloupé ovce a udělají všechno, co chce ten, kdo nad nimi má moc.“

Prostřední ho poslouchal a v duchu si říkal, to se ti to kecá, když každou tvou kampaň sponzoruji. Kde bys beze mne byl? A nahlas prohlásí, „blbost, nejdůležitější ze všeho jsou prachy. Ty když nemáš, tak nejsi nic. S penězi jsi nejen bohatý, současně máš i moc.

Za prachy si koupíš cokoli, zdraví, lásku, prostě hojnost úplně všechno. Když máš prachy koupíš si přízeň lidí, i jejich duše. Stačí jen tvrdit, že jim dáš nebe na zemi, a že když se budou hodně snažit, brzy budou stejně bohatí. Baví mne jejich chtivost být na pravé straně a netuší, že tam jsem jen já a nikoho jiného vedle sebe nepustím.

I když nejsem zas tak krutý, občas jim dám něco málo, aby neremcali. Ale pak jim řeknu, děláš málo, tak se nediv. Když nemůžeš, tak prostě přidej. To je sranda pozorovat, jak se snaží ještě více, a pak, jak se hroutí, kolabují, končí v blázinci, nebo úplně vyhoří.

Makají do roztrhání těla, jen aby se mi přiblížili… a čím jsem bohatší, tím více se snaží, aby se i oni měli stejně. Chudáci, nikdy nezjistí, že ve chvíli, kdy hrozí, že by mohli zbohatnout, mám dostatek zbraní na to, abych jim jejich majetek zase vzal. A k tomu potřebuji tebe, brácho, abys jim vysvětlil, co je jejich občanská povinnost. Prostě někde rozpoutám konflikt, ty je tam pošleš jako záchrance a vyděláme na tom oba.“ Načež bratra poplácá po zádech a oba se začnou hlasitě smát.

„Nic z toho není správné!“ zarazí jejich smích nejmladší bratr. Celý život mlčel, takže jeho slova bratry šokují.

„Co to říkáš? Jak není správné? Máme se přece dobře! Jen se podívej, jaký rozdíl mezi námi je, my máme vše a ty nic.“

„Mýlíte se, řekne ten nejmladší, je to přesně naopak. To já mám vše, co k životu potřebuji a nikdy neztratím. Kdežto vy o svou moc a majetky můžete přijít kdykoli.“

Nejstarší a prostřední bratr se na sebe podívají, a protože jsou oba chamtiví a sobečtí, ta slova v nich vzbudí strach. Co kdyby na tom doopravdy něco bylo? Musíme zjistit, co nás ohrožuje, pomyslí si a jednohlasně se zeptají: „ A co to tedy je? Co máš ty a my ne?“

Je to jednoduché, vy máte Lež a stavíte svůj život na Lži. Kdežto já mám Pravdu. Vím totiž, co v tom Pekle doopravdy bylo, na rozdíl od vás jsem si to prožil na vlastní kůži. A také vím, co skutečně je v Nebi.

Takže já vím, co je Pravda.