Tři bratři, z nichž jeden byl slavný politik, druhý úspěšný podnikatel a třetí obyčejný člověk, se po dlouhé době potkali.

Nejstarší s prostředním se holedbali svými úspěchy a předháněli v tvrzeních, co je na světě nejdůležitější. Zda moc nebo bohatství.

Když však promluvil nejmladší, oba zůstali v šoku. Do této doby mlčel, takže jeho slova je překvapila a zaskočila.

„Nejdůležitější na světě je Pravda, zopakoval jim, ne ty vaše Lži. To jsem viděl a pochopil, když jsem prošel Peklem a dostal se do Nebe.“

Oba bratři se strašně rozzlobili. Nebyli zvyklí poslouchat Pravdu. Žili ve Lži, a i všichni kolem nich lhali. Jim i sobě. Bylo to tak normální. Pravda se přestala nosit.

Pravda je totiž znepokojující, zneklidňující. Pro ty, co lžou, se za ní skrývá strach z toho, že by věci by mohly být zcela jinak. A nikdo přece nechce žít ve strachu. To raději všichni žijí ve Lži… je to tak snazší a pohodlnější.

„Víš co, seber si svou Pravdu a táhni ke všem čertům!“ vztekle se rozkřikne nejstarší bratr.

„Ano, zmizni si do toho svého Pekla, které tak dobře znáš, jak tvrdíš. My ty tvoje Pravdy nepotřebujeme. Máme své. Mnohem lepší, krásnější a lákavější. My máme své nebe tady na zemi, chápeš? Zato ty máš úplný kulový! Tak táhni, odkud jsi přišel!“

Nejmladší bratr se smutně podívá na své příbuzné. Pak se otočí a odejde. A s ním i Pravda.

Od té doby vládne na zemi Lež. A jenom někteří se Pravdu snaží najít, protože už pochopili, že se Lží se daleko nedojde. Že Lež vede přesně tam, odkud není návratu.   

Z Pekla se totiž má šanci dostat jen ten, kdo chce poznat skutečnou Pravdu.

A to je konec bajek o Třech bratrech, Nebi a Peklu a Pravdě a Lži.

Tedy pokud mi Vesmír, z jehož zdroje čerpám, nepošle pokračování. 🙂