Žijeme v přelomové době a přecházíme do nového paradigmatu. Skutečná pravda o stavu věcí začíná vylézat napovrch, a my lidé začínáme sklízet, co svým konáním sejeme. Zákon příčiny a důsledku nabírá na rychlosti tak, jako se stejně rychlým tempem blíží předpovězený čas ekologické katastrofy.

 

Člověk, který je nejen chytrý, ale poctivě hledá i smysl bytí, dříve či později musí zákonitě dojít ke zjištění, že tak, jak je současný svět a lidé v něm nastaveni, není šance, že by se kolektivní realita změnila. Konzumní systém si jede podle svých pravidel a většina lidí jej slepě následuje.

 

Staletí žijeme na dluh a proto jsme dnes jen krůček od ekologické katastrofy.

 

A to jen právě díky faktu, že jsme uvěřili polopravdám. Neustále si vybíráme jen to, co se nám hodí do krámu. Jen jednu stranu mince. Uvěřili jsme tvrzení, že všude kolem nás existuje nekonečná hojnost, stačí po ní jen sáhnout. A vůbec nám nedošlo, že se jedná o úplně jinou hojnost.

 

Máme pusu plnou slov o lásce a všeobecném blahobytu, na kterém je třeba máknout… a přitom myslíme jen na to, jak díky těmto slovům druhé oblbnout a sami zbohatnout. Teda sory jako.

 

Dnes jsem dostala nabídku, která mne přinutila napsat tento text. V té nabídce byla otázka, zda se chci zařadit mezi „bohaté nové doby“. A pod tím bylo přijmout kliknutím na tlačítko ano, nebo odmítnout tlačítkem – „Ne, nouze šlechtí“…

 

A to poslední mne vážně dostalo – nouze šlechtí. Hmm, začala jsem se smát, a došlo mi, že skutečně jde jen o materiální hojnost a zcela logicky mi naběhly další myšlenky. Když tedy nouze šlechtí, tak bohatství co? A hned jsem si odpověděla sama – bohatství devastuje. Jednoznačně. Je zcela jasně prokazatelné, že čím bohatší člověk, tím silnější a hlubší ekologickou stopu za sebou zanechává.

 

„Ten kdo toto vymyslel, si snad dělal srandu?! A lidi považuje za úplné hlupáky. Copak nečte noviny? Nesleduje dění ve světě a kolem sebe? Nebo ti „bohatí nové doby“ mají k dispozici nějakou novou planetu?“ ptala jsem se sama sebe, předem znajíc odpověď.

 

Naše vlastní sebe zkáza nabrala neuvěřitelných obrátek a celý svět je dnes tam, kde je. Ke zvrácení tohoto stavu nám zbývá pouhých pár let, ale tady se frčí ve flow, jakoby se nechumelilo. Hlavou přímo proti zdi… a pěkně všichni pospolu. Hlavně nežít krysí závod a být na té pravé straně. 

 

Nejsem ekonom, jen obyčejná stará ženská, která se musela naučit ohánět, aby vyšla s penězi. A tak velmi dobře znám princip – má dáti, dal. Zdůrazňuji princip… Jestliže jen bereme, jestliže jen vybíráme z účtu a nic nevkládáme, brzy na účtě nemáme nic. Pokud však ani potom nic nevkládáme, jdeme do mínusu. A pak nám začne stoupat i penále a mínusová částka exponenciálně narůstá. A takto to s planetou a naší existencí zde děláme už mnoho staletí. Jen bereme a nic nedáváme.

 

Máme spoustu peněz, které však nejsou ničím podložené a tudíž nemají absolutně žádnou hodnotu. Ale my věříme lžím, že peníze vyjadřují hodnotu vydávané a přijímané energie – věříme tvrzení, že jejich energie musí proudit, protože to je skutečný život. Přitom jsou to jen papíry nebo mince ničím nepodložené. Vytvořili jsme je my lidé, ne tato planeta, jejíž zdroje však tímto umělým nástrojem získáváme.

 

A naprosto nám uniká, že princip života spočívá v něčem úplně jiném, než v proudění peněz. Takto může přemýšlet jen člověk, těžce uvězněný v konzumním myšlení.

 

Protože co my dáváme planetě? Nic, absolutně nic. Jen platíme těm, kdo ty zdroje umí najít, zpracovat a za peníze nám je prodávat. Bohatnou lidé, ne planeta. Tu jen využíváme.

 

Podobně, jak zvířata…děláme z nich pracovní sílu a platíme jim jen stravou a klecí.

 

Kdo nám k takovému jednání dal právo?!!!

 

Všude kolem sebe čtu tvrzení – narodili jsme se, abychom si plnily sny. Moc rádi se jich držíme a neuvědomujeme si, jak sofistikovaně je vše nastavené. Pokud se doopravdy nezajímáme, nemáme šanci uvidět svou ekologickou stopu.

 

Nevidíme souvislosti a nezajímá nás, že auto, do kterého lijeme benzín, nebo naftu, musel také někdo vyrobit, z materiálů, které zase někdo jiný musel získat, z energie, kterou také něco, nějaká elektrárna musela vyrobit. My se domníváme, že úplně stačí, když třídíme odpad a zlobíme se na zaostalé státy, které toto nečiní.

 

Aniž bychom si uvědomovali, že výroba našeho pojízdného miláčka vytvořila takovou ekologickou stopu, že ji nějaký Ind svým vyhazováním odpadu do Gangy nemá šanci za celý svůj život dohnat. No, a my si pro jistotu koupíme ty miláčky hned dva, to aby manželka nemusela do obchodu pěšky, tahat v rukou ty plastové lahve… které pak vytřídíme, odpad vyvezeme do zemí třetího světa a ti ho hodí do moře…

 

Dobrý koloběh, co říkáte? Trochu přeháním, abych ukázala nesmyslnost našeho konání, ale myslím, že nejsem daleko od pravdy.

 

Stejně tak je to s létáním po celém světě. V tomto případě naše ekologická stopa na planetě zanechává ještě mnohem hlubší a větší rány. Všechny ty přesuny lidí, zboží, potravin z jednoho konce světa na druhý v rámci globálního světa, způsobuje hluboké nesmazatelné stopy, které se projevují skleníkovým efektem, přehříváním planety a vymíráním života.

 

A další a další ohavnosti našeho konzumního stylu života. Potraviny produkuje průmysl, ne zemědělství, zvířata chováme v koncentrácích, týráme nelidským způsobem, ale my nic z toho nevidíme… jen úhledné balíčky, zabalené do spousty plastů, které si kupujeme v supermarketu a jako hedónisté vychutnáváme… vždyť na to přece máme!

 

Nedochází nám, co tímto svým konáním způsobujeme. Sami sobě, svým dětem, nám všem, celé planetě. Kdy už to konečně pochopíme?

 

Začaly nám mizet lesy, voda, ale tady někdo chce tvořit „bohaté nové doby“. Jaké nové doby, prosím vás? mto tempem destrukce planety žádná nová doba nebude!

 

Kdy už konečně pochopíme, že tato Planeta není naším majetkem, ale my lidé jsme tu na návštěvě. A podle toho bychom se měli začít chovat. Pokud to rychle, ale skutečně hodně rychle nepochopíme, setřese nás, spláchne, spálí na uhel… energie na to má, věřte víc než dost.

 

Takže jediné co nám zbývá, uskrovnit se… maximálně se uskrovnit po všech stránkách a na všech úrovních. A začít velmi rychle a moudře hledat způsoby jak sami sebe zachránit. Začít set jinou setbu, než tu dosavadní sobeckou touhu po maximálním materiálním blahobytu a plnění snů. Být spokojený s málem materiálním, ale být bohatým něčím úplně jiným.

 

Místo „bohatých nové doby“ začít pracovat na vytvoření „nové bohaté doby“.

 

A doufat, že ještě není úplně pozdě.

 

Komentáře

Nejnovější příspěvky

Jsem vypravěčka a vyprávím příběhy, které mi diktuje sám život. Jsou v nich aspekty jak vnější - viditelné, tak i ty skryté, které jsem se naučila vnímat. A také jsem průvodkyní temnými údolími i nebeskými výšinami lidské sexuality. Můj příběh najdete zde>>

Share This