Zpráva rady OSN z října 2018 o čase, který nám zbývá k zastavení nebo aspoň zbrzdění ekologické katastrofy, letošní  Silvestr a filmová epopej Cesta domů o krásách a současně likvidaci naší planety, to vše mne velmi zasáhlo.

Toto mé naladění završila kniha Alfréda Kubína, kterou jsem před časem objevila a jejíž název je u nás přeložen jako „Země snivců“, .

Její autor byl slavný rakouský malíř a ilustrátor, který svou jedinou beletristickou knihu – „Die andere Seite“ (Druhá strana nebo spíše Onen svět), podle níž byl natočen i film s názvem „Traumstad“ (Město snů), napsal v roce 1909. Knihu uvedl do světa slovy: „Napsal jsem tuto knihu, místo abych kreslil, poněvadž tak jsem se tak mohl snadněji zbavit nutkavých myšlenek.“

Vypráví v ní o fantazijní říši, která je střediskem největších podivínů, lhářů, snílků, zhýralců a mystiků. Je zcela zřejmé, že toto „Město snů“, kde je dovoleno vše a vládne v něm absolutní svoboda, je především alegorickým podobenstvím života za moci totalitní v některých tehdejších státech Evropy.

Ona totiž ta proklamovaná svoboda snového města je zástěrkou k manipulaci obyčejných lidí mocnými stojících ve vedení. Zprvu lákavé prostředí za zdí, kde je materiální blahobyt vycházející odnikud, protože nikdo nic skutečného nevytváří, jen si užívá své sny, se postupně proměňuje v hrůznou morbidní scénu plnou perverze a následné zkázy.

Svět, kde zdánlivě neexistují přírodní zákony, především zákon příčiny a odplaty, ale kde nakonec každý začne sklízet co sel. Sen o nekonečné hojnosti a blahobytu samotného „samozvaného tvůrce“, který vše ze zákulisí řídí svými intrikami. Kde byrokracie existuje jen sama pro sebe a nemá žádnou funkci, ale neustále si vymýšlí nikdy neuskutečněné novoty, kterými se udržuje ve svém postavení.

Uviděla jsem, jak se šílenství ze světa představ jednoho člověka zhmotnilo do podoby dnešního světa. Celá naše planeta se pomalu rozpadá pod tíhou snů současných „snivců“ o hojnosti zážitků a peněz.

Mnozí takovíto „snivci“ už zcela ztratili kontakt se sebou samými. A jsou jen slupkou, která plní příkazy moderní doby, systému, metrixu. Být ve flou, žít globální svět, být za každou cenu šťastný, ať to stojí co to stojí. A ani na okamžik nepřipustit, že existuje i něco jiného. Protože co kdyby se náhodou probudili ze sna iluzí do reality? Pak by museli začít dělat změny v sobě samém a to oni, ani systém či metrix nemůže připustit. Byl by to totiž jejich i jeho pád…

Jenže i to vidím, že ten pád už dávno započal. A jeho rychlost se neustále zvětšuje. Vesmírné síly jsou totiž daleko mocnější, než cokoli stvořeného člověkem, fungují dle kosmických principů a zákonitostí, vyvažují a vracejí do harmonie.

Používají nejrychlejší a nejspolehlivější cestu, kdy tlak vytváří protiklad jehož síla je tak velká, že vytváří změnu. A stejně jako pod obrovským tlakem vzniká z uhlíku diamant, stejně tak „snivce“, který se pod tímto tlakem probudí a pochopí svou lekci, čeká na konci skutečný Ráj. Tedy ne ten iluzorní a vysněný. 

A není to ani ráj posmrtný, jak slibují některá náboženství, nýbrž je to Ráj života žitý ve vědomém poučení se z minulosti, a vědomí toho, kdo jsem a kam chci směřovat. V pochopení skutečných hodnot, které tvoří pevné životní základy v souladu s celkem. A v přijetí faktu, že každý jsme součástí Nekonečné Inteligence (Zdroje, Boha), která nás spolehlivě a bezpečně vede když se jí plně otevřeme.

Pan A. Kubín svou knihou řekl A, možná i B…a my nyní procházíme celou abecedou, abychom dospěli až k písmenu ZET… Abychom tak poznali paradox života této dimenze, tedy fakt, že cesta do skutečného Ráje vede skrze poznání Pekla.

Já osobně se také domnívám, že zároveň je to i cesta do vyšší dimenze, která je tady, všude kolem nás. Jen my ji svým současným nastavením zatím nejsme schopni vnímat.

To začneme tehdy, když na vědomé cestě k Nekonečné Inteligenci překročíme ego a své Vědomí otevřeme silou žité myšlenky – Buď vůle tvá…