Nevědomí lidé ve starém paradigma potřebují mít jasně stanovené hranice a zákony, aby byl v systému udržen pořádek. Neznají, nebo neuznávají Univerzální zákony, například zákon příčiny a důsledku, co seješ, to sklízíš.

Vědomý člověk v novém paradigma nic z toho nepotřebuje protože si je plně vědom skutečnosti, že jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného.

Přechod od nevědomí do vědomí krásně popsala kamarádka slovy: „Jak se člověk stává vědomým, docházejí mu souvislosti a přebírá zodpovědnost. Také si uvědomuje důsledky svého chování v čím dál větší šíři a dopadu …a začíná se stydět. A zbavuje se sobeckosti a bezohlednosti.

Nemysli jen na sebe a svůj prospěch a vnímá jako svou rodinu všechny bytosti, se kterými sdílí tuto planetu. Ví, že když ublíží jim, byť nevědomky, současně ubližuje i sobě.“