Dnes vám chci vyprávět svůj další příběh. Pro mne dost zásadní, protože v něm opět vykračuji ze své komfortní zóny. Podobně, jako když jsem psala o svých démonech.

Pro ty, kdo mne neznají, jen ve stručnosti – jsem nechtěné dítě, ve 21 letech jsem byla znásilněná nadřízeným a zneužívaná. Zažila jsem domácí násilí a rok života s psychopatem.

V 18 letech jsem porodila první dceru, ve 31 druhou, při které jsme chybou lékařů málem obě zemřely. Dovedla jsem k dospělosti dvě nevlastní děti a přišla o tu nejmladší, kterou jsem musela opustit, abych se zachránila. Spadla jsem do alkoholové závislosti a málem skončila jako bezdomovec, byť jsem byla spolumajitelka nemovitosti v hodnotě milionů.

Dělala jsem profi dominu, kontrolorku OSA a tantrickou masérku a nakonec jsem se zhroutila a skončila v invalidním důchodu. Čím vším jsem prošla píšu podrobně ve své eknize Všechny odstíny temnoty aneb příběh o návratu do světla.

Tento můj další příběh začal chvíli po mém návratu z Prahy, tedy v prosinci roku 2012,  kde jsem žila 13 let. Odehrával se na pozadí všech ostatních, ale dlouhou dobu jsem jej nepovažovala za důležitý a vůbec jsem netušila, jak dopadne.  

Ale pěkně popořádku. Ve svém rodném městě setkala se silným odmítáním… byla jsem podezřelá, byla jsem ta, co opustila vlastní dítě a dělala v erotických službách. Dokonce jsem slyšela slova: „Jak si dovolila, po tom co provedla, vrátit se?“

Když jsem přišla o práci, protože skončily dotace a šéf mne nechtěl dál zaměstnat, zdůvodnil to slovy – já jsem křesťan, a měl jsem jen jednu partnerku, takže mi vadí tvá tantrická minulost. A dorazily mne slova bývalého spolupracovníka – Jeseník není připraven na tvůj návrat. Inu, takto to chodí na maloměstě, kdo nezažil, těžko chápe…

Takže jsem byla raději sama, v lese, tam mi bylo nejlépe. A nebo s dcerou a vnoučkem, které moc miluji a konečně jsem s nimi mohla být. Ale když jsem se nepohodla i se svou ošetřující psychiatričkou, a můj psychický stav se opět začal horšit, řekla jsem si dost, něco musím změnit!

A rozhodla se udělat to, co mne sice lákalo, ale čeho jsem se současně strašně bála a co odmítali i ti, kterým jsem věřila. Vzala jsem konopí, které jsem si vypěstovala ještě v Praze, přepustila máslo a udělala si konopné máslo. A začala jej užívat.

Nic moc jsem o něm zpočátku nevěděla, jen jsem měla 4 zkušenosti z minula, kdy jsem konopí pouze kouřila. Ta poslední zkušenost byla dost tristní, protože jsem se z rauše vůbec nemohla dostat. A tehdy jsem se konopí začala vyloženě bát.

A tak jsem překonávala strachy své i ty přejaté zvenčí. Že z něho zblbnu, protože mi zničí mozkové buňky a přepálí mozkové synapse. Že mi brzy přestane stačit a sáhnu po silnější droze. Že mi poškodí ledviny, protože jeho dlouhodobé užívání je prý oslabuje, roztrhá energetická těla a až umřu skončím v pekle, nebo jako přivtělená duše…

Četla jsem o něm vše, na co jsem narazila a bála se čím dál víc. Ale něco ve mně to nechtělo vzdát, protože jsem občas narazila i na texty úplně opačné. A možná také zafungovala intuice.

Čas od času se stalo, že mé strachy vylezly napovrch a konopí je ještě zesílilo, takže jsem nemohla dýchat, polykat, hýbat se… zvlášť, když jsem si omylem vzala silnější dávku. Ale paradoxně jsem se tak postupně dostávala do větší a větší hloubky mých problémů. 

Byly okamžiky, kdy jsem si myslela, že toto je můj konec, že umírám. Moje vědomí zcela vypínalo a s ním všechny tělesné funkce… ale vždy mi myslí probleskla vzpomínka na filmy o přežití. A tak, jako svého času slavný Meresjev, i já jsem se plazila z obýváku na záchod, milimetr po milimetru s vědomím, že to nesmím vzdát, protože dokud jsem svou myslí ve vědomí, pak jsem schopna ovládat tělo, pohybuji se a žiji. 

A tam všechny mé roky nastřádané strachy šly ven. To bylo to pomyslné čištění latríny v reálu. Hoooodně husté… a hodně očistné.

Nejhorší však bylo, že jsem se neměla s kým poradit, protože každý, s kým jsem se na toto téma pokusila mluvit, konopí odmítal jako nebezpečnou drogu. A také jsem mnohokrát slyšela názor, že člověka odvádí od jeho spirituality. Ovšem nikdo z těch lidí neměl osobní zkušenost, pouze znali negativní příběh někoho jiného. Jen můj ošetřující lékař mi dal svolení se slovy – pokud vám to pomáhá, já s tím problém nemám. Což mne konečně trochu uklidnilo. 

Postupně jsem poznávala jeho účinky a působení. Začala jsem s ním být větší a větší kamarádka, protože KONEČNĚ jsem se vyspala, konečně jsem byla odpočinutá, i když jsem za sebou měla třeba mnohakilometrovou tůru, nebo nekonečnou a stresující práci při učení se online podnikání.

Začal se mi otevírat úplně jiný svět tak, jak mizela má celoživotní průvodkyně negace. A jako bonus se mi rozšiřovalo mé vědomí a já se čím dál více dostávala ke své podstatě.

Naučila jsem s konopím pracovat i tak, že si položím otázku, a než usnu, přijde odpověď. Zpočátku jsem ji zaspala, a tak jsem si ji začala zapisovat ihned, když se mi objevila ve vědomí. Za těch pět let jsem popsala hromadu papírů. Něco jsem zahodila, mnohé jsem však použila ve své práci.

A léčila jsem se na všech úrovních. Otužovala své tělo studenou vodou, čerpala energii v lese, v noci spala díky konopí… Taková celková a komplexní očista.

Poslední zlom nastal na přelomu loňského a letošního roku. Na chvíli jsem se dostala zcela mimo sebe, což mi umožnilo objevit a zpracovat můj blok vůči lásce. I o této zkušenosti jsem napsala příběh. Šlo o mé nezpracované pouto ke konkrétnímu muži, které trvalo přesně 40 let. O kterém jsem dlouhé roky vůbec netušila že je ve svém podvědomí mám, protože jsem je dávno vytěsnila. A když jsem je konečně uvolnila, objevila se za ním má láska k životu.

Od této chvíle jako bych pustila svou minulost, která se mne držela zuby nehty a stále mne tahala zpět, protože chtěla být viděna a žita.

Možná se spálilo další propojení v mozku a nastavilo se mi jiné, nové vnímání světa. Už se nebojím, ani bytostně netoužím po muži a jeho lásce, protože začínám milovat život v celé jeho kráse. A také už vím, že jsem vědomí, které obývá toto tělo a ne obráceně.

To se mi potvrdilo ve chvílích, kdy to bylo vědomí, které mé tělo přimělo k pohybu, aby mohlo dál existovat. Nebyl to rozum, ani ego, protože vím, že „oba“ v tuto chvíli byli zcela odpojeni. 

Závoje negace mizí a zůstává to, co je pravda, tedy že jsem Duchovní bytost, která zažívá lidskou zkušenost. Tak dlouho jsem to odmítala vnímat, přijímat, žít. A za toto mé poznání může konopí, protože mi toto mé odmítání zcela jasně ukázalo tím, že jsem své vědomí ztrácela. Ovšem jen do chvíle, než přišel odněkud odjinud silný impulz, který rozhodl o mém dalším bytí. Ta, tolik odmítaná droga, za jejíž šíření se zavírá do vězení.

Bylina, která má své vlastní vědomí a dává člověku přesně to, s čím k ní přistupuje, a jak je nastavený. Pokud chce, dá mu na chvíli potěšení a uvolnění, pokud se bojí, dá mu strach, pokud ji volí jako útěk od problémů, pomůže mu utéct od sebe sama. Ale pokud poctivě hledá pravdu, otevře mu k ní cestu.

Dokonce začínám cítit, že brzy přijde čas, kdy ji ke stavu uvolnění a pohody vůbec nebudu potřebovat, protože si je už umím navodit sama. Takže žádná závislost, ale přesně naopak, nesmírná svoboda!

A vůbec se nedivím systému, že proti ní tak brojí. O kolik peněz by přišel za antidepresiva a všechny ostatní léky, kdyby si lidé zadarmo pěstovali svůj lék na zahradě. A co by dělali všichni ti psychiatři, psychologové, terapeuti, koučové a lékaři?

Protože už dávno víme, že příčiny všech nemoci jsou uloženy v naší hlavě a konopí má tu moc, pokud mu to dovolíme, objevit je a pomoci nám je rozpustit, takže pak už není nutné léčit důsledky. A to je pro systém nepřijatelné.

Píšu tento svůj příběh s vědomím, že se tímto i já stávám minimálně podezřelá. Byť je moje osobní zkušenost ničím nezpochybnitelná, mám vše zdokumentováno jak lékaři, tak svými příběhy a lidmi, kteří je prožívali se mnou. A nyní cítím povinnost předat toto své poznání dál.

A nechávám na každém, jak jej uchopí. Zda bude dál věřit, že konopí je nástroj Ďábla, který člověka zničí, nebo naopak pochopí, že může být mostem, který nás dovede od nevědomí k Vědomí, k Universální Inteligenci, Zdroji, Bohu. Já zvolila to druhé a nelituji. 🙂

Na závěr bych chtěla říci všem těm, kdo v sobě nemají pokoru, těm, kteří v konopí hledají jen zábavu, senzaci, nebo  urychlovač na své cestě – vám konopí nedoporučuji.

NEDOPORUČUJI!!!

Protože znovu opakuji – jen zesílí to, co ve vás skutečně je. Před ní nezalžete, nic neutajíte…vytáhne z vás to, co je vaše pravda.

A pravdu, ti nepřipravení a nepokorní, neunesou. 

Takže se i díky nim dál budou vyprávět příběhy o škodlivosti konopí…

 

Celý příběh mého života najdete zde: Všechny odstíny temnoty, aneb příběh o návratu do světla

 

Komentáře

Nejnovější příspěvky

Jsem vypravěčka a vyprávím příběhy, které mi diktuje sám život. Jsou v nich aspekty jak vnější - viditelné, tak i ty skryté, které jsem se naučila vnímat. A také jsem průvodkyní temnými údolími i nebeskými výšinami lidské sexuality. Můj příběh najdete zde>>

Share This