Požádal jsem autorku tohoto blogu o anonymní zveřejnění mého textu, vím, že má hodně podobné názory. Anonymní proto, že absolutně nemám zájem přít se s nezpracovanými stíny těch, komu jeho obsah nepůjde pod nos. Protože to, o čem píšu, je skutečná realita, žádná fikce. A děje se to čím dál více.

Já. 

My lidé jsme tak vyčuraní! Přesně toto mne napadlo, když jsem poslouchal povídání jednoho muže, jak se dostal k polyamorii. Zamiloval se do ženy, která ho po sedmi letech opustila. Rok byl sám a nešťastný, ale když mu otrnulo a už se mu v samotě nelíbilo, tak si našel jinou partnerku. Ale aby se mu už nepřihodilo to samé, přešel s ní na polyamorii. Tedy sdílené partnerství s více lidmi.

Tudíž tu příčinu, proč mu předchozí partnerka odešla, nehledal, ale šel do úplně jiného konceptu vztahů.

Spojilo se mi to s přiznáním muže, který téměř po dvaceti letech manželství zjistil, že je žena. Rozešel se s manželkou a synem a je šťastný, protože konečně bude žít to, kdo doopravdy je. A vlastně takových případů slyším čím dál víc.

A tak to s námi lidmi je. Abychom si ulehčili život, vymysleli jsme kde co, kolo, ruchadlo, dynamit, ochočili jsme si zvířata, aby za nás dělala práci, nebo nás bavila a vydělávala peníze. Abychom nemuseli mýt nádobí, vymysleli jsme myčku, pračku… dnes tu ze stejných důvodů máme roboty, umělou inteligence, sítě 5G.

Nyní jsme už evolučně postoupili tak vysoko, že se nám přestalo líbit, jak nás Bůh stvořil a co nám dal do vínku a měníme sebe z venku. Včetně našeho základní sexuální nastavení. Když nás neuspokujuje tak banální vztah žena – muž, šup a je tu polyamorie.

Když se nám nelíbí naše pohlaví, bezva, klidně ho změníme. No a co?! Máme přece právo na štěstí!

Nemůžeme mít děti, není problém, koupíme si sperma a dělohu náhradní matky! Když máme dost peněz, můžeme mít dětí kolik se nám zachce.

A tak se z člověka homosapiense postupně stává člověk polyamorní, transgenderový, neohraničený, ničím a nikým neomezený. Člověk, který může úplně vše. Doopravdy?!

Díky čipům, kteří si mnozí už sami implantují pod kůží jen proto, aby se nemuseli namáhat vytahovat třeba platební kartu z peněženky, nebo otvírat dveře své domácnosti tu brzy bude člověk biorobot.

To je taková paráda! Co říkáte? Svět je místem neomezených možností. Nic není nemožné. Vše je nám k dispozici hned teď. Je tak snadné tvořit si svou realitu.

A že exituje odvrácená strana tohoto konání? Nějaká realita kolektivní? Kde, prosím vás? Já ji nevidím! Já chci žít tady a teď. Já chci být maximálně šťastný v tuto chvíli. A po mně ať přijde cokoli. Žijeme přece jednou, no né?! A že to třeba přijde ještě za mého života? Kruci, nebuďte stále tak negativní… to nebudu poslouchat, to mne nezajímá!

Já jsem totiž neustále pozitivní, to je ten správný směr. Přece tam, kam dáváme svou pozornost, tam to roste. Takže já preferuji zábavu, lásku, neomezené možnosti ve všem. Já chci mít co nejvíce peněz, ať si mohu vše koupit. Já chci co nejrychlejší sítě, ať mám ihned maximum dat. Já chci co nejvíce partnerů, ať si co nejvíce užívám. Já chci poznat celý svět a tak si lítám kam si umanu, protože já na to mám! A ještě tak posiluji turistický ruch.

Toho ať je stále více, to ať je větší a větší … a ať jsem hlavně šťastný a žiju v maximální hojnosti. Nic jiného není důležité. Cha chááá!