Téma, čím dál více pronikající mezi veřejnost, o kterém píšu už po několikáté. A přesto jej mnozí stále nechápou, protože jsme příliš dlouho žili ve starém paradigma. Začnu opět informacemi, které většina zná, přesto je dobré si je znovu uvědomit kvůli naladění na další myšlenky.

Vědomí (od věděti) je ústředí integrované psychické činnosti člověka a v různé míře i dalších živočichů, zahrnující všechno, čemu právě věnují svoji pozornost. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, myšlení, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí.

Sex může mít několik významů: lidské sexuální chování, zejména pohlavní styk (u zvířat se používá výraz kopulace – páření) a sexualita, tedy širší škála projevů a dispozic.

To je velmi stručný výtah z Wikipedie na téma Vědomí a Sex. Vychází ze současného poznání a pro mnohé jde o zažité dogma, která na toto téma najdeme jak ve vědecké, tak i současné populární literatuře. Téma, o kterém se mnozí domnívají, že o něm už ví úplně vše.

Myslím si, že už je tu doba (i díky neo tantře, která k nám do Česka dorazila cca před 16 lety) kdy mnohým začíná docházet, že současná civilizace obecně prožívá NEVĚDOMÝ SEX. Lidé si nejsou plně vědomí toho, co dělají. Čímž chci říci, že prožívají sex jen pudově, mnohdy jsou myšlenkami někde úplně jinde (co jsme v práci nebo doma nestihli), případně myslí na někoho zcela jiného (někoho, kdo se nám libí víc, než protějšek), jen aby zvládli/y sex, který právě prožívají.

Jsou-li přece jen přítomní, tak jsou zase v hlavě a ne ve svém srdci – muži si myslí, že musí vydržet co nejdéle, musí ženu uspokojit za každou cenu, přivést ji k orgasmu – čím větší, tím lepší. A tak se bojí selhání, na samém začátku aktu se bojí, zda budou vůbec schopni akce.

S ženami je to obdobně, také přemýšlí. Některé se bojí otěhotnění, nebo naopak že neotěhotní, bojí se odevzdat, bojí se, zda vypadají při sexu hezky, zda není odpudivé jejich břicho, vagína, celé tělo, zda správně prožívají orgasmus, zda se mají projevovat více, nebo naopak méně, zda skrze sex dostatečně ovládají muže, aby je neopustil kvůli mladší a přitažlivější, atd…tady je škála myšlenek mnohem širší.

Místo lásky a odevzdání se, je v sexu ve velké míře zastoupen rozum, který vytváří strach. A také stres. Ženy se takovým přístupem postupně dostávají do problémů se svým ženstvím, začínají trpět myomy, výtoky, bolestivostí při sexu, nedostatečnou lubrikací, frigiditou. Mužům pro změnu klesají počty životaschopných spermií, začnou mít problémy s prostatou, stávají se neplodní a ve finále impotentní. A za vším stojí nevědomost, kterou podporuje současný styl života. Je to stále dokola – je cool zaměřovat se na výkon. Na výsledky. Nesmíme selhat. Když nemůžeme, musíme přidat. Víc a víc a víc… protože rozum lze přece programovat. A když už skutečně nemůžeme, pak se dopujeme – alkoholem, cigaretami, drogami, nezdravou stravou a proces sebedestrukce tím jen urychlujeme.

Vědomé milování jde zcela jinou, naprosto opačnou cestou.

Žádný tlak na výkon – penis při milování nemusí být ztopořen a oba přesto zažívají extatické stavy.

Žena nemusí lubrikovat a přesto si užívá spojení s mužem, které se odehrává na všech úrovních. Nejen fyzického těla, ale i těl energetických, které se také vzájemně propojují.

A podstatou toho všeho je chuť, odvaha začít CHTÍT poznávat kdo doopravdy ve své podstatě jsem a co je má bytostná potřeba – což je vlastně velmi jednoduché – všichni jsme vědomí a toužíme po lásce.

Vědomé milování je pro oba zúčastněné nesmírně nabíjející a vyživující, protože energie proudící skrze pohlaví, srdce a naše vědomí, energie Jin (ženská) a Jang (mužská) tedy JÁ JSEM, se spojují v jeden celek, MY JSME. Je to mystické propojení, mnohaúrovňové, směřující k podstatě našeho lidství. To je to, co nás dělá lidmi. Vědomými, milujícími, kteří žijí v souladu se sebou a vším kolem sebe. Nic je neodděluje skrze rozum a ego, ale vše je spojuje skrze vědomí a lásku.

V.M. je také nesmírně léčivé, protože se přirozeně dotýká našich omezení, zranění a bloků, které nás limitují. Tedy za předpokladu, že se nezalekneme a jsme si dostatečně vědomí faktu, že plné přijetí, soucit a láska nejspolehlivěji léčí všechna zranění.

Důležité je, aby oba partneři byli stále přítomni, a ve skutečné intimitě na úrovni duší si byli vzájemně oporou, objeví-li se nějaký problém. Pak ten, kdo cítí blok, který mu protějšek pomohl zvědomit, tedy je takzvaně „dole“, musí mít jistotu, že ten, kdo je v tuto chvíli „nahoře“ (je „silnější“), mu pomůže, nezneužije jeho slabosti, ale zahrne jej láskou s vědomím, že příště se to samé může stát jemu.

Fígl je totiž v tom, že nemůžeme druhému odzrcadlit to, co není nás v samotných. My můžeme mít stejný blok zpracovaný (v tom případě dokážeme být plně soucitní a láskyplní), nebo se naopak nachází na jiné úrovni, takže se nám zvědomí jindy a pak budeme rádi za stejně láskyplný přístup.  

Zásadu bezpečného prostoru jsem objevila díky BDSM a vnímám ji jako nesmírně důležitou. Vytváří totiž vědomí bezpečí a jistoty, že jsme tu jeden pro druhého ve chvíli, kdy je třeba. Ve chvíli, kdy jsme nejzranitelnější a nejvíce se odevzdáváme. Tento fakt platí oboustranně a bezvýhradně.

Myslím, že je na čase začít překonávat patriarchální, a o náboženská dogmata a vědecké poznatky „posílený“, přístup k naší sexualitě. Sex není hřích, žena není nástroj pro potěchu muže, nikdo v páru není víc nebo míň a sex není ovládán jen množstvím našich hormonů.

Žena a muž představují protipól, avšak při vědomé spolupráci a milování vytváří dokonalou harmonii. Společně dokáží zázraky, z nichž ten největší je zplození nového života.

Jen je třeba najít odvahu začít ke své sexualitě přistupovat vědomě a začít ji prožívat zcela jinak. Na úplně jiné úrovni a jiným způsobem než nám například říká věda, nebo pokusy o nové přístupy jako je polyamorie, transexualismus atd., protože podstatou je to, co jsem už zmiňovala, díky partnerovi objevit kdo doopravdy jsme a začít vzájemně naplňovat naší bytostnou potřebu a jít do čím dál větší hloubky. Případně společně vychovat děti, společně zestárnout a společně odejít na „druhý břeh“, jako jedna duše, která opustí dvě těla.

Díky vědomému milování se lidé přirozeně přestanou bát impotence, neplodnosti, psychických a fyzických nemocí…atd. A když se přestanou bát, přestanou být ovladatelní. A když nebudou ovladatelní, ale stanou plně ve své síle, muži v síle mužské a ženy v ženské, začne se měnit úplně vše. Z duality, kterou mimo jiné tvořilo i nevědomé pojetí ženských a mužských energií a rolí přejdeme do vědomé polarity, kde vše souvisí se vším, vzájemně se doplňuje, prolíná a spolupracuje.