Náš život můžeme vnímat jako bonboniéru, nikdy nevíme, co ochutnáme. A také jej můžeme vnímat, jako velikánské divadlo, kde každý má svou roli a učí se ji hrát. Někdy máme několik rolí naráz a učíme se je tak dlouho, až je dokonale zvládne, abychom pak dostali nebo si sami zvolili roli novou.

 Učíme se být dětmi svých rodičů, a pak se učíme být rodiči svým dětem. V dospělosti máme nejrůznější role pracovní, vztahové, mnozí si vybírají role učitelů a předávají své poznání o světě dál.

 Život mi nachystal mnoho rolí. Byla jsem dcerou, matkou, macechou a nyní jsem babičkou. Také jsem si vyzkoušela role milenky i manželky. Profesní role zootechničky, účetní, zahradnice, profesionální dominy, tantrické masérky, uklízečky, poradkyně osobního růstu, velmi rozšířily moje obzory svým specifickým způsobem.

 Dnes mám roli důchodkyně, vypravěčky příběhů a průvodkyně temnými údolími. A stále ještě doufám, že se mi podaří získat roli průvodkyně nebeskými výšinami.

 Co všechno jsem se díky těmto svým rolím naučila a pochopila, jsem shrnula do několika svých elektronických knih a hlavně do své autobiografie Všechny odstíny temnoty, aneb příběh o návratu do světla.

 Co o ní říkají lidé, kteří ji četli, jsem se s vámi rozhodla podělit v tomto krátkém příběhu o Příběhu.

„Chci Vám chci vyjádřit nesmírnou vděčnost, že jsem si Vaši knihu mohla přečíst, a ještě hlubší obdiv k Vám. Nenacházím správná slova. Obdivuji Vás za to, čím jste si prošla a že jste si s tím vším nakonec dokázala takto poradit. Nedovedu si ani představit, jak jste se musela při všech těch zkouškách cítit.

Bije se ve mně spousta rozporuplných pocitů. Na jednu stranu se mi chce plakat. Z toho, jak někteří lidé umí být (vědomě, ale i nevědomky) zlí, z toho, jakou bolest jste musela v životě prožít a především pak z uvědomění, že Váš příběh asi zdaleka není ve světě nijak ojedinělým. Tím myslím, že takovéto hrozné věci se dějí dnes a denně, mnohdy jim lidé mlčky přihlížejí a mnohdy odmítají uvěřit, že je to pravda. Říkám si – kolik lidí ve Vašem životě/okolí Vás odsoudilo jen proto, že neznali Váš příběh? Že si o něm vytvořili svou vlastní představu, ale skutečnost je nezajímala??…

Na druhou stranu jsem vděčná za sílu, kterou jste v sobě našla, která Vám vždy pomohla postavit se znovu na nohy a jít dál. Jsem vděčná za každé světýlko naděje, které jste v životě našla a které stále svítí každému z nás, i když je někdy přes svou bolest nechceme a nebo nedokážeme vidět… Jsem vděčná za lásku v její nejčistší podobě, která jediná je vždy správnou volbou. A modlím se, aby zaplavila svět a pohltila každičkou molekulu hmoty. 

Nesmírně si vážím toho, že vyprávíte svůj příběh a mnohým lidem tak otvíráte oči nebo dáváte naději. V mých očích jste neskutečně silná a statečná žena, která si zaslouží úctu a respekt. Moc Vám přeji, abyste našla cestu ke svým dcerám (pochopila jsem, že s tou mladší jste v kontaktu, ale o té starší nepíšete) a abyste dál měla sílu hledat pravdu a šířit ji do světa. Moc Vám děkuji, za Vaši upřímnost a otevřenost.

Omlouvám se, jestli píšu nějak zmateně, ale bije se ve mně tolik pocitů a emocí, že rozum vypovídá službu a srdce neví, jestli má plakat, nebo Vás běžet obejmout. Ale věřím, že mě pochopíte…

Tolik snad k tomu, co jsem chtěla napsat Vám, a tady ještě pár řádků pro budoucí čtenáře:

„Tato kniha není žádným čtením na dobrou noc. Je to upřímná zpověď o bolesti, o strachu a utrpení, o tom, jak i jen zdánlivě nepodstatná věta může člověka na dlouhou dobu hluboce poznamenat. Je čas přestat zavírat oči a otevřeně mluvit i o tom, o čem se nemluví.

Autorka knihy popisuje svůj životní příběh se vším, co jí přinesl – lásku, bolest, strach, pocit bezmoci, ale i sílu ukrytou v hloubi duše a odvahu bojovat dál, navzdory všemu a všem, naději, že zase bude líp. Je důkazem, že každá překážka se nakonec dá zdolat, budeme-li poslouchat hlas svého srdce. Doporučuji tuto knihu všem, kdo se cítíte na ni být připraveni. Prosím, čtěte pozorně a především s otevřeným srdcem. Věřím, že každý si z tohoto příběhu může vzít něco. Nějaké ponaučení, vysvětlení, či jen jiný úhel pohledu na zdánlivě „jasnou skutečnost.“

Julie

Text jsem přečetla jedním dechem, v jednom kuse. Je to mimořádně silný příběh. Je mi moc líto, že jsi to všechno musela prožít. Jsi odvážná a silná žena.

Domnívám se, že text je „materiál“ na tištěnou knihu. Má mnohem větší hodnotu než to, co obvykle od e-booků očekáváme. Píšeš jasným a svěžím jazykem, a o čem píšeš, zní velmi věrohodně. Prožívala jsem s Tebou každou popisovanou situaci. I když můj život probíhal jinak a jinde, a také mnohem víc idylicky, otevíraly se mi mnohé obrazy a vjemy z mého života.

Pavla

Tak dočteno. a…Super čtení. Absolutně jsem nepřeskočila očima nic. Tak poutavě je to napsané

A proč by si lidé měli tvou eknihu přečíst? No to je jasný, protože by měli žít v pravdě a mluvit pravdu od samého počátku i s dětmi. Problém je jedině v tom, že si myslíme , že naše rozpoložení děti nechápou, že tomu nerozumí a proto se před nimi přetvařujeme a děláme jim v hlavě guláš, což je FATÁLNÍ chyba, na kterou dojíždějí a celý život s tím bojují.

Problém je, že oni nechápou nelásku. Přišli z lásky, jsou láska. Nechápou projev hmoty, sex, jeho sílu. Tu se učí. Proto jako dospělí nevíme, jak s nimi o tomhle mluvit.

V době kdy jsme my byly malé, 60. léta, byli lidi hodně ve hmotě. Inu marxismus leninismus, materialismus byl základ všeho a tak se řešilo: jídlo, bydlení, peníze a sex. Ano, pro člověka nutné, ale další jeho položka je životně nutná potřeba projevené, sdílené a opětované lásky. To se tenkrát nenosilo. Dnešní mladí tomu už moc nerozumí. Vyrostli v době, kdy se o tom tématu píši knihy, existuje spousta kurzů, tv Cesty k sobě, Gosha… spiritualita je „normálka“. To my se s tím pereme…

Zuzana

Upřímně – vůbec jsem nevěděla, co od Tvé knihy čekat. Podle názvu jsem tušila nějaký temný příběh, ale ve skutečnosti se jedná o velice hezky a citlivě napsanou autobiografii.

V knize krásně pracuješ s emocemi, střídá se napětí, vzrušení, strach a radost. Místy jsem plakala, někdy se bála a chvílemi jsem ani nedýchala v tušení, co přijde.

Tvá kniha mi otevřela oči. Víš, někdy se člověk lituje a lamentuje nad svým „osudem“, ale pak najednou zjistí, že se vlastně v jeho životě nic tak příšerného neděje a že je vlastně všechno v pořádku.

Po přečtení Tvé knihy vnímám život jinak a přijímám to, co se děje a co se má stát, s jakousi pokorou. A to proto, že jsem pochopila, že to všechno je cesta, po které máme jít, která nás má někam dovést a něčemu naučit. To je to, co mi dala Tvá kniha. Rozhodně teď budu svůj život vnímat jinak. S napětím budu očekávat, co si pro mě připravil a co nového mi ještě přinese.

Tvou knihu velice ráda doporučuji k přečtení všem, kteří se ve svém životě tak nějak ztrácí a nevidí to „světýlko na konci tunelu“. Po přečtení Tvé knihy ho zaručeně uvidí.

Stáňa

Pokud Vás výše uvedené řádky zaujaly a máte zájem si můj příběh Všechny odstíny temnoty, aneb příběh o návratu do světla přečíst také, stačí jen kliknout na podbarvený odkaz.