Tato slova mi řekla moje starší dcera, když ji bylo deset let.
Psal se rok 1985.
O vegetariánství v té době neměl téměř nikdo ponětí, samozřejmě že ani já. A o svou dceru, o její zdraví a život jsem se hrozně bála. Tak moc, až jsem si z toho strachu „vyrobila“ jedno z traumat, které jsem si odblokovala teprve před pár lety na rodinných konstelacích.
(Díky konstelacím jsem se dozvěděla, že z matčiny strany pocházím z rodu „pohůnků“ a v době temna většina dětí tohoto rodu umírala hlady. Přežily jen ty, které svým sourozencům kradly jídlo. Dceřino vegetariánství byl první krok k tomu, abych to uviděla a přijala. Ale o tom třeba někdy jindy..)
Narodila jsem se v padesátých letech, jen 12 let po skončení druhé světové války, rodičům, kteří za války moc dobře poznali co je to hlad. Většina lidí tehdy měla v živé paměti oběti, které v koncentračních táborech umřely na podvýživu. A já v tom strachu z hladu vyrůstala.
Jen tak na okraj – Breathtariánství – tedy výživa pranou, bylo v té době něco naprosto nemyslitelného, energie společnosti byly ještě příliš těžké, plné bolesti, zloby a mnohdy i nenávisti. Válka zasáhla úplně všechny, naprosto celou společnost a její důsledky byly ještě příliš „živé“.
S dcerou jsem proto hodně dlouho vedla boj, abych ji přesvědčila, že maso prostě musí jíst, pokud má žít. Jenže ona už tehdy byla silnější a hlavně moudřejší, takže jsem po dlouhých měsících nakonec rezignovala a svůj boj vzdala. Od té doby uplynulo třicet let, dcera stále žije, je vegetariánka stále, zdravá, plná energie a síly. Dnes vaří v jednom duchovním centru a ze všech stran slyším na její kulinářské čarování jen samou chválu.
A vegetariánem se stávám i já. Do nedávna jsem ještě občas dostala na maso chuť, ale vždycky mi pak bylo těžko a sama na sebe jsem se zlobila. Navíc, kdysi mi maso při vaření „vonělo“, člověku se úplně sbíhaly sliny. Ale dnes mi strašně smrdí a ten smrad nepřebije ani spousta bylinek nebo koření.
Nyní už mám dostatek informací, abych věděla proč nejíst mrtvoly zvířat. Sama pro sebe, ale i pro ty, které tato problematika zajímá, jsem ty nejpodstatnější shrnula do několika bodů.
- V současné době většina masa pochází z velkochovů, kde jsou zvířata chována ve strašlivých podmínkách, jejich maso je pro přesyceno chemickými látkami a léky, kterými jsou krmeny. Uměle se tak udržují při „zdraví“. Je to nutnost, protože jakákoli nemoc se při tak velké koncentraci zvířat rovná epidemii a následné likvidaci celého chovu. Tudíž je levnější „antibiotická prevence“.
- Zvířata jsou vystavována obrovským stresům a zabíjena tak, že jejich těla jsou přesycena stresovými hormony, které dále „zkvalitňují“ jejich výživovou hodnotu. Toto vše, včetně léků a hormonů přechází do těla člověka.
- Velkochovy zvířat obrovsky zatěžují planetu odpadními zplodinami. Navíc, na získání jednoho kila živočišných bílkovin je potřeba dvacetkrát větší plocha než na vypěstování kilogramu bílkovin rostlinných. V podstatě je to tak, že člověk, který konzumuje maso potřebuje ke své obživě cca 5x větší plochu než vegetarián.
- Maso v těle člověka vytváří látky, které organismus zatěžují a hlavně okyselují. Kyselé prostředí organismu je pak podhoubím pro většinu nemocí, především takzv.civilizačních chorob. Se všemi hormony a antibiotiky, které člověk s masem dostává do svého těla, je to časovaná bomba.
- Na úrovni energetické při trávení masa vznikají „těžké vibrace“, což potvrzuje i současná věda – kvantová fyzika. Tyto vibrace, mající nízké hodnoty, udržují lidi ve stavu agrese, zloby a strachu. Na rozdíl od lásky, soucitu a světla, které podporuje a dál rozvíjí vědomá konzumace rostlinné stravy.
Čím dál více si uvědomuji že žijeme v době, kdy se začínají „lámat věky“. Celý svět a s ním i my lidé chtě nechtě budeme pomalu přecházet do nového paradigmatu, co platilo včera, bude zítra přežité . K té celkové změně světa patří i změna způsobu stravování, protože dnešní globalizovaný systém fungování“potravinářského průmyslu“ je neudržitelný.
Toto je můj názor, mé osobní poznání, ke kterému jsem dospěla. Nikomu je nevnucuji, jen nabízím k zamyšlení.