Jestli vás zajímá, jak to vypadá ve světě dnes tak moderního online podnikání z pohledu starobní důchodkyně, směle pokračujte ve čtení.

V roce 2016 jsem se pod tlakem blížícího starobního důchodu, který mi byl předběžně vypočítán na částku, ze které by se reálně nedalo přežít, rozhodla vrhnout na online podnikání. Čím dříve, tím lépe, dokud mi to ještě trochu myslí a něco si pamatuji.

Poslechla jsem si pár motivačních videí lidí, ze kterých energie stříkala tak intenzivně, že jsem byla zasažena i já, obecně velký skeptik a pesimista. Přesvědčila mne a nadchla snadnost výdělku – no řekněte, kde přes noc vyděláte miliony, pokud nejste příznivcem jakéhokoli sázení, případně škrabošku jste ochotni nosit jen při erotických hrách?! 

Safra, to dám, musím! Mám přece tolik zkušeností, mám toho tolik co předávat… A hlavně, už jsem dělala všelico možné i méně možné. I to, co je pro mnohé naprosto nemožné. Tak snad nejsem úplně blbá… říkalo si mé ego, když jsem odesílala částku ze životní pojistky místo na dovolenou, na zaplacení kurzu. Určitě ji budu mít brzy zpět, vytrvale jsem ujišťovala samu sebe, snažíc se tak resetovat myšlenky, zda-li jsem se už doopravdy nezbláznila.

Když však začal kurz a já si uvědomila, že jsem se ocitla ve společnosti lidí, kteří byli vesměs minimálně o generaci mladší než já a většinou ještě s vysokoškolským diplomem, mé sebevědomí hodně kleslo.

A když jsem se začala prokousávat prvními lekcemi, které jsem dělala stylem – kouknu na několik vteřin videa a pak to samé udělám v reálu, načež než jsem překlikla okno, okamžitě jsem zapomněla vše, co jsem před vteřinou viděla… pád mého sebevědomí vzal na rychlosti.

Mnohokrát jsem to chtěla vzdát, vztekala se, utíkala od práce ven, do lesa, plakala, kopala do věcí, řvala jako raněné zvíře, nespala mnoho nocí, nejedla, pak se zase přejídala a jednou jsem se dokonce pěkně opila. Jo, až tak… Ale pokaždé jsem se zase zvedla, utřela slzy sebelítosti a pokračovala dál. Vidina důchodu, jehož výše by byla dobrá asi tak na to, koupit si pořádné lano a na nejbližším stromě se oběsit, mne vždy vrátila do reality a k pokoře.

Takže nakonec se stalo to, v co jsem mnohokrát přestala doufat. Nejenže jsem si vytvořila webové stránky, které jsem propojila s fanpage na fejsbůku, ale dokázala jsem zvládnout všechny další technikálie a opruzy v podobě MOOS a identifikované osoby, včetně integrace platební brány GO PAY (kterou jsem později zase s velkou lítostí zrušila). Ale co bylo hlavní a nejdůležitější:

VYDALA JSEM SVŮJ PRVNÍ EBOOK!!!

A pak druhý. Mé sebevědomí vystřelilo do nebeských výšin! Takže jsem se rozmáchla tak obsáhle, že jsem dokonce vydala e-knihu… která byla úspěšná natolik, že se mi vrátil jak vstupní poplatek, a ještě  jsem z ní zaplatila i další, téměř stejně vysoký poplatek na další rok (to bude dobré, to dám…dál budu vydělávat, napíšu další knihu… překřikovala jsem při tom svůj hlas v sobě, nebádající mne k opatrnosti).

Stala jsem se sama pro sebe hrdinou! Jsem tak dobrá! A říkali mi to i druzí a já jim s velkou ochotou naslouchala. A konečně jsem odjela i na tu roky odkládanou dovolenou k moři. Teď už si to přece mohu dovolit,

JÁ ONLINEPODNIKATELKA!

A pak přišlo to, čeho se mé podvědomí tak obávalo. Poslední e-kniha, moje autobiografie, jejíž sepsání mne stálo neuvěřitelné množství energie (návrat do minulosti bolel téměř stejně, jako ve chvílích, když se mi všechny ty hrůzy děly), se neprodávala.  Někomu vadila má otevřenost a sdělování všeho, co by mnozí úzkostlivě tajili sami před sebou, natož před veřejností, jiní zase odmítali tu nesmírně silnou energii, která se prý v knize ukrývá. A já jen platila a platila. A nevydělávala. Nic, ale vůbec nic. Zkoušela jsem, co se dalo, obrátila jsem se na lidi, které jsem znala, s prosbou o pomoc. Marně.

Semlelo mne to tak, že jsem se nakonec rozhodla. Přestala jsem naslouchat radám druhých – teď to nesmíš vzdát, musíš zabojovat, musíš více investovat do reklamy, musíš musíš…houby! „Vem na dlani chlup, když tam není.“ „Půjč si“, radili mi nejzarytější příznivci byznysu. „“I já si půjčuji a nevidím v tom problém.“ „Je to přece tak pohádkově snadné“, vždy mi při těch slovech do mysli skočil šot z televizní reklamy na půjčku. Místo čerta jsem však viděla pana exekutora kráčejícího mým směrem… brr, strašná představa!

Byl podzim, já měla 60 let a zůstala jsem totálně bez peněz… Finanční dárek mého bratra mi pomohl přežít další měsíc a pak jsem své podnikání oficiálně zrušila a napochodovala na pracovní úřad. Současně s tím jsem si zažádala o starobní důchod. A trochu jsem si oddychla, protože k mému invalidnímu důchodu, který mi stačil pouze na úhradu bydlení, jsem dostala i minimální podporu. Hurááááá!!! Byla jsem pro tuto chvíli zachráněna. 

A pak už to bylo jen lepší a lepší. Sociálka mi nakonec vyměřila důchod, který byl o mnoho stovek korun vyšší, než původně avizovala.

Jednala jsem dál,  a abych nemusela platit velmi vysoký roční poplatek za možnost mít super online prostředí, převedla jsem si stránky a celý systém jinam… uffff, dodnes, po 3/4 roce, se s tím vším učím zacházet.

A učím se pořád, a chystám se na další kurz. On ten Alzhaimer není vůbec příjemný pán, tak ho snad i tímto od sebe odeženu dostatečně daleko. Také si trochu neskromně myslím, že mé ebooky a eknihy mají lidem co předat. Problém je jen v tom, že já se neumím prodat a konkurence na tomto poli je čím dál větší a větší. Chybí mi ostré lokty a průbojnost. Není to v mé přirozenosti, takže někdy to přeženu, jindy zase nedocením. A také jsem jiná generace, než ta většinová, která se na internetu pohybuje. Neznám všechna ta správná cool slovíčka, která se tváří jako že máte drive, takže jste v tom správném flow… 🙂

Naštěstí dnes už na tom nejsem tak fatálně, jako před rokem. Dnes už mne netrápí, že online kurz o Vědomém milování, který mám ze 2/3 hotový nespustím teď na podzim, jak jsem si původně plánovala, ale až ve chvíli, kdy nazraje čas. Kdy se vše potká tak, že budu mít jistotu, že to, co znám a umím, dokážu také přijatelnou formou předat.

Netrápí mne už ani fakt, že lidé, které jsem si na mé cestě online podnikáním oblíbila, se někam ztratili. Byznys je velmi tvrdá záležitost, která má svá jasná pravidla. Dnes už to vím po zkušenostech, které mne stály kamarádku i kamaráda.

Vím i to, že já nikdy nebudu dokonalá a tvrdá byznysmenka. Pro mne je totiž mnohem důležitější být a žít v souladu se svým srdcem. Toto je totiž to, co podle mne současnému světu tak moc chybí – skromnost. A také ochota hledat a nacházet štěstí v jednoduchých věcech a ne v absolutním blahobytu.

Dospěla jsem k přesvědčení, že i když peníze jsou jen energie, velmi záleží na tom, jakým způsobem s nimi pracujeme. Zda se nám jejich dosažení stane smyslem a cílem života, a nebo jen prostředkem k něčemu mnohem důležitějšímu. Osobně volím to druhé.

 

A to je vše, co jsem vám dnes chtěla říci. Tak třeba zase někdy příště…až se v mém světě online podnikání odehraje něco, oč se s vámi budu chtít podělit.

Pokud vás můj příběh zaujal a chcete se o mně a o tom, co žena dokáže prožít a přežít, klikněte sem: 

 

                                                               >>moje tvorba<<

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Nejnovější příspěvky

Jsem vypravěčka a vyprávím příběhy, které mi diktuje sám život. Jsou v nich aspekty jak vnější - viditelné, tak i ty skryté, které jsem se naučila vnímat. A také jsem průvodkyní temnými údolími i nebeskými výšinami lidské sexuality. Můj příběh najdete zde>>

Share This